Koclířov

čp.49

Ketzelsdorf

No.146

 

Obec Koclířov se v současné době chystá k demolici této nádherné usedlosti.

Společně s polnostmi ji získala od poválečných majitelů za přidělení obecního bytu. Rodina již třetím rokem bydlí v nedalekém domě po přestěhované poště.

Dům je dochován v autentickém stavu. Neúdržba paradoxně způsobila dochování detailů, v rozsahu, jaký je široko daleko ojedinělý v souvislosti s kvalitními konstrukcemi a půdorysnou skladbou.

Je nezbytné jej zachránit, o což se chci pokusit všemi prostředky. Bude nutné usedlost koupit od obce, neboť současné obecní osazenstvo není přesvědčitelné o smysluplnosti tohoto záměru i přes využití pro obecně prospěšnou náplň.

V interiéru by mělo vzniknout muzeum Hřebečska a vesnice Koclířov a ekologická tematika s využitím podkroví pro bydlení, aby si budova na sebe také něčím vydělala.

 

 

Po kliknutí se obrázek zvětší

 

Pohled z ulice

Strassenanblick

Obytná část

Wohnenpartie

Stodola

Scheune

 

Stodola

Scheune

Výměnek

Austrag

Pohled ze zahrady

Gartenanblick

 

Krytá podstáj

Schopf

Krytá podstáj

Schopf

 

Průjezd na humna

Hausflur

a vstup do stodoly

Hausflur

Roubená stěna stodoly

Scheune

 

Síň

Flur

Průjezd

Hausflur

Chlév

Stall

 

Výměnek

Austrag

Síň

Flur

Komora

Kammer

 

Krov

Dachstuhl

Stodola

Scheune

 

Koclířovský zpravodaj 10/2004

Nepovšimnutá identita místa

 

Všichni denně chodíme kolem a již nevnímáme, co míjíme, a musí se stát něco velkého, abychom se zamysleli, co tu chybí. Když na naší každodenní cestě do práce či do obchodu někdo skácí strom nebo zboří dům, projdeme s pocitem, že se něco ztratilo, zda to mělo hodnotu nebo ne, se zamysli jen málokdo. Chtěl bych Vám nyní představit nepovšimnutou hodnotnou stavbu, kolem které mnozí z vás den co den procházejí. Je to usedlost na homím konci u silnice. Číslo popisné 49, před válkou No.146. Ještě před půl rokem byl obýván rodinou, jejíž příslušníci přišli do této usedlosti krátce po vysídlení. Před válkou patřila usedlost rodině Horntrichů. Pan primář Horntrich, syn bývalých obyvatel domu, je dnes jedním ze zástupců odsunutých němců, vlastní velkou sbírku dokumentů z historie obce a živě se zajímá o dění v zemi, ze které pochází.

Usedlost samotná je výrazným stavebním typem Hřebečska. Čtyřstranný dvůr s obytnou jizbou v průčelí na jihozápad, chlévem v propojovacím traktu a výměnkem na severovýchod odděleným průjezdem na humna. Dominantní a v celém Koclířově dnes již unikátni postavení má roubená stodola.

Celý dům si péčí svých majitelů zachoval prakticky všechny původní konstrukce jak v exteriéru tak v interiérech. Obytnou část tvoří vstupní síň přístupná ze dvora, sklenutá pruskými plackami do klenebných pasů, z ní se dá vstoupit do světnice s rovným podhledem, do původní nízké černé kuchyně, včetně původního otevřeného ohniště, která je zaklenutá českou plackou, dále do zadní obytné komory a do klenuté komory, vedle které je původní vstup do chléva. Schodiště na půdu vede také za síně, rovné, dřevěné. Chlév je sklenutý dvěma pruskými plackami se středovým pasem. Průjezd je již zaklenutý pasy do I profilů. Ve výměn ku je trámový strop se záklopem s překrývanými prkny a povodni secesní šablonovou výmalbou v modrozeleném odstínu. Venkovní pod stáj je do dvora otevřená, dřevěná se dvěma sloupy bez pásků, do ulíce z ní vedou dvoje vrata. Sklep je pod obytnou částí a je dvoutraktový. Průčelí domu prozrazuje velkou proměnu kolem roku 1910, kdy byla přestavěna obytná část, do té doby patrně celodřevěné usedlosti s drobnými secesními detaily v dělení oken, a kdy patmě také vznikl zděný výměnek a ve dvacátých letech pak i jeho současná výmalba.

Přestože nebyla domu, vyjma nevhodné výměny vstupních dveří do síně, věnována žádná stavební údržba, není jeho stav nevyhnutelně havarijní. Na domě se projevuje především pronikající vlhkost zatékáním do destruované břidlicové krytiny, jejíž skladebnost sama o sobě, např. v úžlabí za štítem, stojí za povšimnutí.

Dům č.p. 49 patří k nejcennějším stavbám lidové architektury objevovaného Hřebečska a je jednou z nejcennějších staveb v obci. Je naší povinností postarat se o zachování této pamětihodností pro naše dětí.

Jaromír Lenoch